Zaujala mě kniha od Christel Petitcollin – Jak správně komunikovat se svým dítětem. Christel na svých přednáškách učí maminky jak správně komunikovat se svým dítětem a já bych vás teď ráda seznámila s některými pasážemi.

Christel ponouká maminky, aby se nebály na dítě zakřičet a pokud je potřeba tak i použít sílu tím samozřejmě nemá na mysli násilí.

Děti obvykle poslouchají spíše tatínky než maminky. Důvod je prostý. Stačí, aby dítě zvedli jako pírko, když jim dávají pusu na dobrou noc, a jasně jim tím ukážou svou obrovskou fyzickou sílu, která je pro děti tak uklidňující. Otcové také snadněji udělají rámus a ve svalnatých pažích svírají svého potomka, kterému se vůbec nelíbí, že se nemůže hýbat: „Nech toho, tati, bolí mě to.“ Samozřejmě, že to není pravda, otcové nejsou hloupí a umějí měřit svou sílu. Pro dítě to je, ale prostředek zastrašování a zkoušejí takto, zdali otcova morální síla je stejně pevná jako fyzická. Muži to instinktivně vycítí a drží dítě sevřené, dokud neuzná, že je slabší. Dítě se musí podrobit, je naštvané, ale klidné. Ví, že tatínek je ten nejsilnější muž na světě, a cítí se díky tomu zcela v bezpečí.

Bohužel maminky tento ubezpečující rituál často sabotují. Jakmile slyší dítě naříkat, spustí na manžela „pusť ho, copak nevidíš, jak ho to bolí?“

Otcové tak často povolí a ani jeden z rodičů si neuvědomuje, že dítěti vysílají signál: „tvůj otec je nejsilnější tatínek na světě, ale ve skutečnosti je to loutka, která poslouchá na slovo svou slabou manželku.“

Ano, dámy slabnete, protože se necháte zmást fňukáním své ratolesti. A dítě ví, že fyzická síla bez té morální není téměř k ničemu.

Jak to někdy říkají rozvedené maminky

Rozvedené ženy to mají o poznání těžší. Mnohé matky si myslí, že udělají radost svému synáčkovi a že pohladí jeho mužské Ego a často dodávají: „Poslyš, ty jsi silák! Jsi silnější než maminka! „Ty jsi teda vyrostl už tě ani nezvednu!“

A jiné podobné věty, které mají vyzdvihnout mužské vlastnosti dítka, ale které zároveň u dítěte vyvolávají paniku. Děti totiž nejsou hloupé. Možná je to potěší, ale stále si uvědomují, že jsou malé, neschopné bránit sami sebe, natož svou tak křehkou maminku.

Petitcollin na svých přednáškách radí maminkám, aby v momentě, kdy dítě začíná být hůř zvládnutelné (obvykle okolo čtyř let) provedli následující cvičení:

• Zakřičte po vzoru tatínka a využijte této chvíle ke znehybnění dítěte. Nejjednodušší je mu zkřížit paže na hrudi a držet ho za zápěstí. To bude opravdový rámus 🙂
• Smějeme se, maminka políbí dítě na šíji a říká: „Chytila jsem tě a teď tě držím.“ A slíbí mu, že ho pustí, pokud uslyší ono kouzelné slůvko („prosím mami“) dítě bude smlouvat, fňukat, ale je zapotřebí vydržet a trvat na kouzelném slůvku.
• Lehkým a škádlivým tónem maminka dítěti pohotově odpovídá: „Nech toho, nic ti nedělám, to naopak ty mi ubližuješ, jak házíš zápěstím“.
• Pokud dítě řekne „prosím“ můžeme ho pustit. Pokud ovšem řekne, že to nemyslelo vážně, jdeme do druhého kola.

I přesto, že to možná vypadá či zní morbidně, dítě dostane vzkaz:

„Maminka je fyzicky i mentálně silná a může mě chránit“

Pozn.: Zpětná vazba od matek, jež vyzkoušely tuto metodu, je velmi pozitivní. Děti se velmi rychle zklidní a jsou v běžných každodenních záležitostech zvladatelnější a klidnější.

Jste průvodci životem vašich dětí, plní fyzické a morální síly, schopni prokázat svou moudrost a životní zkušenosti. Nyní jste dobře připraveni, abyste mohli zdolat další kopec.

Pokračování jak na to naleznete: ZÁSADY DŮSLEDNOSTI

Použitá literatura: Christel Petitcollin – Jak správně komunikovat se svým dítětem