Dramatická hra vztahových rolí

Stalo se vám někdy, že vám váš přítel, partner či rodinný spřízněnec neustále dává za vinu něco, co se stalo již velmi dávno? Pokládáte si otázku, co hádka vyřešila a k čemu byla? Nebo jste se snad smířili, že vše kolem je špatné a mít problémy je normální, protože je mají všichni. Jestli ano čtěte dál…

V hádce se ocitl téměř každý z nás, ale rozdíl je v tom, jakou zkušenost si z hádky odneseme. Někteří umějí své negativní zkušenosti proměnit ve výhodu a tím i změnit vzorce myšlení to znamená, že neustrnou v nekonečném příběhu, ale hledají možnosti, jak to změnit.

Důležité je také uvědomit si, co s blízkými osobami sdílíme, zdali se jedná o příjemné nebo spíš nepříjemné situace či zkušenosti.

Realita je taková, že pokud nás něco tíží tak obvykle vyhledáváme společnost spíše těch, kteří jsou na tom podobně, tím si potvrdíme, že na tom vlastně nejsme až zase tak špatně. Bohužel tento způsob myšlení nás neposouvá dál.

V našem životě hraje velmi důležitou roli vztah nejen k někomu, ale především vztah k sobě samému.

Stěžejním prvkem v mezilidských vztazích je komunikace. Pokud jsme se nenaučili jak vést konstruktivní a přátelský dialog s nevětší pravděpodobností se často ocitáte v super hře „kdo z koho“ kde se střídají tři role „oběť, tyran a zachránce“.

Můžete oponovat tím, že hádka pročistí vzduch, ale pročistí ho doopravdy? Nebo spíš bouchnete jako papiňák a konečně od plic vyřvete, co jste tak dlouho dusili pod pokličkou jen proto, že jste řádně nečistili trysky.

Když vítězí minulost

„Minulost  je bytí, které již propadlo času a může nám být prospěšná tak maximálně k tomu, jak zlepšit svůj postoj k sobě teď.“

Minulost, přítomnost a budoucnost podléhá vědomí tedy vědomého EGA,  a jestliže je vědomí neustále dokrmováno tím „co bylo špatně“ pak se to ukládá do  nevědomí a my se stáváme jedním velkým neúspěchem. Jednoduše řečeno ti, kteří neustále omílají minulost a trápí se tím, co kdo řekl  „žijí v neúctě a  nenávisti sami k sobě.“ A jak pak mohou být vlídni k druhým?

Herní plán má tři role

Dostáváme se k psychologické hře, která se s jistotou hraje na všech pozicích interpersonálních vztahů a patří mezi nejoblíbenější hru „moderní civilizace“.

Hra se jmenuje: OBĚŤ – TYRAN  a ZACHRÁNCE

Tato hra skrývá jisté znaky, podle kterých ji poznáte:

• Dosáhli jsme opaku toho, čeho jsme ve skutečnosti dosáhnout chtěli
• Máme pocit, že jsme na neplodnou konverzaci vyčerpali svou veškerou energii.
• Vždy se přetřásá dokola jedno a totéž téma, aniž by na konci interakce bylo vyřešeno.

Často se stává, že v negativních komunikačních situacích tohoto druhu se necháme chytit do pasti. A jistě se shodneme na tom, že je to nejen vyčerpávající, ale taktéž nás to stojí spoustu času a mnohdy míváme pocit osamělosti a viny.

To co nás obvykle svádí k hraní této hry, je POTŘEBA UZNÁNÍ

Například potkáte někoho známého a on dělá, že vás nevidí a taková drobnost ve vás může vyvolat nepříjemný pocit.

Dalo by se to popsat větou: „nedokážu se udržet při životě, pokud nemám pravidelné důkazy své existence.“

Projevy uznání které jsou naší životní nutností, mohou být kladné i záporné, verbální i neverbální. Ať už jde o rány, kritiku, pochvalu, úsměv jakmile nám přinášejí důkaz, že jsme viditelní a konzistentní na jejich povaze příliš nezáleží.

I pro děti je lepší když dostanou vyhubováno, než když si jich rodič nevšímá. Tak jako týrané děti mají větší šanci na plnohodnotný život, nežli děti zanedbané. Zní to sice krutě, ale i týrání je projevený zájem, kdežto zanedbání je synonymem „nezajímáš mě“.

Člověk častěji cítí rozpaky, když má druhému říci něco milého, pěkného či pouze mám tě rád. Mnohem spontánněji vypouští z úst výtky a kritiku. A protože je tak těžké získat ať už verbální, nebo neverbální pohlazení, časem se naučíme spokojit se s jeho protikladem.

Psychologické hry nutí druhé, aby nám věnovali pozornost, a na negativní projevy uznání bývají velmi bohaté.

Dalším důležitým bodem k hraní je STRUKTURACE ČASU

Jelikož jsou projevy uznání životně potřebné, musí si lidská bytost uspořádat čas tak, aby tyto stimulace dokázala uspokojit a tzv. „zůstala na živu“. Psychologické hry velmi často do chodu uvede ten, který má pocit,  že je nevnímán.

Např.: žena doma uklízí, zatímco se manžel provádí gaučink a sleduje televizi.  Žena se bude snažit upoutat manželovu pozornost třeba tím, že se ho zeptá na téma pořadu a v případě, že muž odpoví „nevím“ zkusí se mu přiblížit jinak a tím spustí tuto oblíbenou hru.

„Mohl bys mi třeba pomoct a ne se válet a tiše přihlížet, jak tady dřu.“ Pokud se manžel chytí na udičku, tak zcela určitě odpoví, že se dost nadřel přes týden v práci a hra může začít. Žena samozřejmě reaguje slovy „a ty si myslíš, že já jsem se celý týden v práci válela?“ Obvykle jeden z hráčů tuto hru uzavře replikou, která jeho protihráči zavře ústa, nebo práskne dveřmi.

A přitom stačilo jednoduše manželovi říct „mohla bych se k tobě na chvíli přitulit?“ O co vlastně v této hře šlo? Pouze o pozornost, jež si chtěl jeden z hráčů zajistit. Taktéž to může dopadnout tak, že se žena rozpláče a manžel ji nakonec obejme. Každopádně ať je výsledek jakýkoli, potvrdí nám naši existenci.

A poslední bod, jenž nevyhnutelně k této hře patří, je ŽIVOTNÍ POSTOJ

Vzhledem k tomu, co se hráči dostalo v podobě negativní či pozitivní pozornosti jako jsou rány nebo pohlazení, kritika nebo pochvaly, si každý z nás vytváří velmi přesnou představu své vlastní hodnoty a hodnoty druhých. To bude náš „životní postoj“ syntéza sebeúcty a úcty k druhým, odpovídající na následující dvě otázky:

• Jsem čestný člověk?
• Můžu věřit druhým?

(zodpovězte si tyto otázky a napište si na papír odpověď ano/ne a  na konci článku naleznete odpověď na svůj životní postoj)

Ukončení hry slouží k potvrzení tohoto životního postoje.

Co se skrývá pod pokličkou rolí

Oběť

Role oběti spočívá v její čistotě, nevinnosti a bezmocnosti. Je to zdánlivě křehká bytost, lítostivá až plačtivá, nešťastná a pasivní. Stíhá ji jedno neštěstí za druhým a dokáže jít tak na nervy, že se neubráníte a vrátíte ji zpátky na její místo. Oběť se snaží ve vás vyvolat pocit viny, že se vám daří dobře, když se jí nevede. Podsouvá vám, že máte štěstí, ale už nevidí, co vše jste pro to museli udělat. Toto podsouvání nemusí být vždy slovní, to každý z nás vycítí. Jejím cílem je přimět vás, abyste se o ni postarali a zároveň se stali zodpovědní za to její utrpení.

Tyran

Aby oběť mohla existovat, tak samozřejmě musí být i tyran. Úlohou tyrana je být zlý, krutý, bezcitný a popřípadě mít i násilnické sklony na slovní nebo fyzické úrovni. Jeho rozhodnutí jsou definitivní a není proti nim odvolání. Používá zastrašovací techniku a budí strach. Taktéž s oblibou druhou slovně shazuje, kritizuje a dobírá.  Jedná se o popudlivého jedince, zatrpklého mrzouta, který rád udává druhým lekce.

Zachránce

Zachránce je laskavý a ušlechtilý, altruistický a vyrovnaný jedinec se silnými ochranářskými sklony. Navíc je stále připraven bránit utiskované chudáky a ztracené případy. Jeho zachraňování má však v sobě cosi dětinského a spíše trpí strachem z opuštěnosti. A tak vás podceňuje a ujímá se řešení vašich problémů. A když se mu to hodí, rád vám připomene, že vůči jeho bezmezné obětavosti máte ohromný dluh. Svou pomocí vám přitom prokazuje spíše medvědí službu. Jeho neadekvátní pomoc vám přitom může způsobit ještě větší obtíže, jelikož pro zachránce je normální vytáhnout z vody ryby, aby mohly dýchat.

Možná jste už začali přemýšlet, jaké místo zaujímáte v tomto scénáři a pravděpodobně jste se částečně objevili ve všech třech rolích. Je to normální, protože i když máme všichni svou oblíbenou úlohu, s níž vstupujeme do hry, dříve nebo později bychom se o toto místo nechali připravit. Takže od chvíle kdy se necháme vtáhnout do hry, budeme střídavě procházet všemi třemi políčky a všechny tři role si zahrajeme.

Odpověď ano/ne

Jeli odpověď na obě otázky kladná rovná se to vzorci OK+ / OK+. S druhým jedná jako rovný s rovným v duchu konstruktivní spolupráce, je upřímný a spolehlivý.

Jeli odpověď na obě otázky záporná rovná se to vzorci OK- / OK-. Pravděpodobně se bude vyznačovat velmi destruktivním a autodestruktivním chováním.

OK+ / OK- se dotýká jedinců, kteří mají o sobě více či méně vysoké mínění a jejich smysl pro spolupráci a komunikaci je více či méně vyvinutý. To znamená, že mají sklony pohrdat druhými a považovat se za nadřazené.

OK- / OK+ tento vzorec se dotýká zakomplexovaným osobám a závistivcům.

Osoby se vzorcem OK+ / OK+ nemají příliš velký sklon ke hraní, protože umějí dávat a přijímat pozitivní pozornost.