Zdravá pomoc bližnímu svému

Následující řádky čtěte pozorně. Možná jste to právě vy, kdo druhým nabízí svou mysl jako ODPADKOVÝ KOŠ.

EFEKTIVNÍ pomoc má několik hlavních kritérií

1. Žádost o pomoc musí být slovně vyjádřena.
2. Nabídka pomoci musí mít svou časovou a obsahovou hranici.
3. Pomoc má obsahovat protihodnotu.
4. Nikdy nevycházet vstříc dál než na půl cesty.
5. Pomoc má usilovat o návrat k nezávislosti.

 

1. Žádost o pomoc musí být slovně vyjádřena.

Jak jistě většina z nás ví tak „oběti“ jsou mistry ve stěžování si, jelikož tak vyvolají spontánní nabídku pomoci od lidí kolem sebe. Zajímavé je, že o službu NIKDY nežádají přímo. Což jim na konci hry umožní zachránci přiznat: „Ale vždyť já jsem tě o pomoc nežádal/a!“

Z druhé strany ZACHRÁNCI, kteří nám neustále nabízejí svou pomoc, si tím obvykle přikrmují jen své EGO, vyjímaje specialisty a poradce, jež nabízejí odbornou pomoc.

K tomu, abychom si ověřili, že naše dobročinnost není hlavní výživou EGA, požádáme fňukající oběť, aby přesně formulovala svou žádost.

Už potřetí mi říkáš, že si tě partner nevšímá………a nevíš, jestli má stále o tobě zájem. Chceš ode mě vědět něco konkrétního? Co ode mě očekáváš?

2. Nabídka pomoci musí mít svou časovou a obsahovou hranici.

Přijel k vám kamarád, synovec, neteř a vy jste ji dovolil/a bydlet u vás. Šlechetně jste ji řekli: „Nedělej si s tím hlavu, to nějak zvládneme.“ Jenomže je u vás už čtvrt roku a zatím to nevypadá, že by se chystala stěhovat. A vám to už začíná lézt pěkně na nervy…..

Hned na začátku je zapotřebí stanovit, jak časovou, tak i obsahovou hranici.

Za prvé sdělíte: „přesně toto můžu pro tebe udělat od tolikátého do tolikátého. Pak si promluvíme o tvé situaci.

A za druhé: „V domácnosti se zapojíš do tohoto a tohoto v ten a ten den“.

Pomoc musí být časově omezena a je zapotřebí si pravidelně ujasňovat situaci a ověřovat si, jak se vyvíjí.

Znáte to „host a ryba po třech dnech smrdí“.

3. Pomoc má obsahovat protihodnotu.

Zdá se vám to trapné? Hned vysvětlím co je na tom dobré!

Máme-li se v pohodě rozejít, musíte si být kvit! Tím je myšleno, že je zapotřebí zachovat důstojnost člověka a starat se o to, aby mu nevznikl dluh, a tím skutečně nemyslím finanční. Jelikož pokud není nastavena jasná protihodnota, tak velmi lehce můžeme sklouznout do obviňování typu: „To mám za to, co jsem pro tebe udělal/a.“

4. Nikdy nevycházet vstříc dál než na půl cesty.

Tím mám na mysli, že pokud budete nosit někoho kdo je schopen chodit, pak je to pro vás zcela určitě velmi vyčerpávající. Navíc tím spíše dosáhnete toho, že dotyčný zpohodlní. Pak se můžete ocitnout v celkem absurdní situaci, kdy se jako zachránce namáháte pomoci tomu, kdo jen pasivně čeká, až jej z mizérie vytáhnete. Proto je důležité ověřit si, že ten komu pomáháme, se nějak podílí a aktivně spolupracuje na vlastní záchraně.

Například: „dobře pomůžu ti napsat životopis, ale ty si na něj nejdříve nashromáždíš všechny podklady.“ nebo „poslala jsem ti na email nabídku práce, a ty si tam zavoláš.“

5. POMOC má usilovat o návrat k nezávislosti.

Čínské přísloví praví „chceš-li nasytit člověka na jeden den, chyť mu rybu. Chceš-li ho nasytit na celý život, nauč ho ryby chytat.“

Zachránce velmi často dá rybu a čeká, že dotyčný jednoho dne sám vezme do ruky prut. A teprve až ho přestane zásobovat rybami, tak objekt jeho pomoci, začne rybu rázně vymáhat, nato si ohromený zachránce uvědomí, že jeho oběť ani nikdy nenapadlo, že by do ruky vzal prut a začal chytat ryby sám.

A taková je lidská povaha! Člověk je ve své přirozenosti uzpůsoben tak, aby vyhledával možnosti, které mu život usnadní.

Názorně to dokládá třeba vynález kola, knihtisku, využití ohně atd. …

A tak může-li jíst lidský tvor rybu, aniž by ji musel ulovit, velmi rychle se tomu přizpůsobí. „Proč bych měl dělat něco, co za mě může udělat někdo jiný.“

VŽDY si ověříme, zda pomoc vede k osamotnění toho, komu pomáháme!!! 

Jak zjistit, zda je náš vztah k nabízené pomoci zdravý?

• Když člověk, jemuž jsme pomohli, opět získá svou nezávislost, měl by svou vděčnost vyjadřovat umírněně. Může nám poděkovat, za to, že jsme ho vyslechli, poskytli mu útěchu, nabídli řešení či mu poskytli nástroje.
• Neměli bychom dopustit, aby na nás pěl ódy, jelikož všechnu práci udělal on, protože za svou pomoc tím či oním způsobem zaplatil a tím pádem nám nic nedluží. My sami se máme cítit spíše jako katalyzátor jeho změny, než jako ten kdo udělal zázrak a bez nostalgie se dívat jak se nám vzdaluje a osamostatňuje.
• Vždyť našim hlavním cílem bylo, aby v budoucnu vzlétnul sám.

Nyní tedy můžete otevřít srdce ušlechtilosti, protože máte klíč k účinné pomoci. Sice je tento způsob méně výživný pro EGO zachránce a méně podporující nedospělost oběti, zato však dlouhodoběji mnohem lepší pro obě strany.

Napsal: Barbora Studená (lektor, terapeut, kouč)