Veškeré svoje úzkosti aktivujeme pomocí svých pěti smyslů, přičemž 99 procent všech úzkostí se odehrává v následujících třech smyslových kanálech:

Zvláště zákeřné jsou kinesteticky vyvolané úzkosti u všech tělesných funkcí, které jinak podvědomí řídí zcela automaticky.

Stává se vám, že se snažíte kontrolovat dech?

To musí nevyhnutelně vést k problémům, protože jde o snahu kontrolovat proces, který u každého člověka počínaje prvním nadechnutím probíhá zcela automaticky.

Mnoho mých klientů i já měla zpočátku pocit, že úzkost vzniká čistě kinesteticky. Na počátku si ještě nejsme vědomi, že nepříjemným tělesným příznakům předchází většinou velmi krátký sluchový nebo zrakový spouštěč.

Existuje mnoho nástrojů na to, jak odpoutat pozornost od vtíravých plížících se myšlenek které rozpoutají tělesné a psychické peklo.
Pojďme se na ně mrknout...

Tato spirála vás doslova pohltí, vcucne do jiného prostoru vaší mysli. Zároveň aktivní poklepávání pod klíční kostí od krční jamky směrem z leva do prava sníží napětí v těle. 

Nechte se unášet točící se spirálou.

Takzvaná svalová paměť nyní vysílá vašemu mozku zcela konkrétní informaci, a sice:
„Směji se, takže je mi dobře!“

Pokud by vám v tuto chvíli bylo všelijak, jen ne dobře, vyšle váš mozek ihned informaci jinou: „Nekecej, vždyť je ti mizerně!“

Pokud si ale tužku ponecháte v ústech dále, svalová paměť bude dále vysílat onu rozporuplnou informaci.

Asi po dvou minutách to mozek vzdá a začne zpracovávat informace tak, aby se přizpůsobil neustálému bombardování svalstva. Koneckonců trénoval celý život, že má uvádět do souladu tělo a ducha.

Všechny tyto duševní pochody patří do kategorie „rozzlobená žena“ – nastávají automaticky a nevyžadují žádné úsilí (nebo jen minimální). Ke schopnostem Systému 1 patří vrozené dovednosti.

Systém 2

Vysoce rozmanité činnosti Systému 2 mají se Systémem 1 jednu vlastnost společnou:

Vyžadují pozornost a jsou přerušeny, pokud je pozornost odvedena jinam. Zde je několik příkladů:

• Příprava na startovací výstřel při závodě.
• Zaměření pozornosti na klauny v cirkuse.
• Soustředění na hlas určité osoby v přeplněné hlučné místnosti.
• Hledání šedovlasé ženy.
• Udržování rychlejšího tempa chůze, než je pro vás obvyklé.
• Sledování vhodnosti svého chování v sociálních situacích.
• Počítání, kolikrát se na stránce textu vyskytuje písmeno A.
• Sdělení svého telefonního čísla jiné osobě.
• Zaparkování na úzkém parkovacím místě (týká se většiny lidí).
• Porovnání dvou praček, co se týče jejich celkové hodnoty.
• Vyplnění formuláře daňového přiznání.

Ve všech těchto situacích musíte vynaložit svoji pozornost, a pokud nejste připraveni nebo pokud je vaše pozornost nasměrována nesprávně, budete mít v dané činnosti menší úspěch nebo se vám nepovede vůbec.

Bezpochyby jste téměř všechna slova u obou úkolů řekli správně, ale určitě jste si povšimli, že některé části úkolů byly mnohem snadnější než jiné.

• Když jste identifikovali slova malými a velkými písmeny, šel vám snadněji levý sloupec, zatímco u pravého jste museli zpomalit a možná jste se někde i zakoktali nebo udělali chybu.
• Když jste označovali pozice slov, levý sloupec byl zase obtížnější a pravý snadnější.

Tyto úkoly zapojily Systém 2, protože určovat „velké/malé“ nebo „vpravo/vlevo“ nepatří k tomu, co rutinně děláte, když procházíte sloupec slov.

Jednou z věcí, kterou jste udělali, abyste se „nastavili“ na splnění úkolu, bylo naprogramovat vaši paměť tak, abyste měli relevantní slova (velké a malé u prvního úkolu) takzvaně „na jazyku“.

Stanovení priority pro vybraná slova je účinné – bylo pak docela snadné odolat mírnému pokušení číst další slova, když jste procházeli prvním sloupcem.

U druhého sloupce to ale bylo těžší. Obsahoval totiž slova, na která jste se „nastavili“, a nemohli jste je proto ignorovat.

Byli jste sice schopni odpovídat správně, ale vyžadovalo jisté úsilí překonat „konkurenční“ odpověď, a to vás zpomalovalo.

To, co se dělo ve vaší hlavě, byl konflikt mezi úkolem, který jste chtěli vykonat, a automatickou odpovědí, která s tímto nebyla v souladu.

Jedním z úkolů Systému 2 je překonávat podněty od Systému 1. Jinými slovy Systém 2 má na starosti sebekontrolu.

Chcete-li si dobře uvědomit autonomii Systému 1 a také rozdíl mezi dojmem a názorem, podívejte se pozorně na obrázek

Na obrázku není celkem nic pozoruhodného: dvě vodorovné čáry různých délek, které mají na obou koncích připojeny šipky ukazující opačnými směry.

• Spodní čára je zjevně o něco delší než horní čára.

Toto je to, co všichni vidíme, a přirozeně věříme tomu, co vidíme.

Pomocí pravítka si můžete ověřit, že obě vodorovné čáry mají ve skutečnosti shodnou délku.

Systém 2, vědomé bytí, které nazýváte „JÁ“ – má nový názor:

• Víte, že jsou obě čáry stejně dlouhé.
• Kdyby se vás teď někdo zeptal na jejich délku, odpovíte to, co víte.
• Jenže stejně budete vidět tu spodní čáru jako delší.
• Rozhodli jste se, že budete věřit svému měření, ale nemůžete zabránit Systému 1, aby dělal svoji práci.

„Je snadnější rozpoznat omyly jiných lidí než svoje vlastní“.

Zaměřují se výhradně na řešení problému a shromažďování informací.

Jsou vysoce citliví na reciprocitu. Dají vám něco, ale pokud jim na oplátku do určité doby také něco nedáte, ztratí k vám důvěru, stáhnou se.

Někdy se zdá, že k reciprocitě není žádný důvod, ale pamatujte: jelikož rádi pracují samostatně, už jen samotný fakt, že s vámi hovoří, je z jejich pohledu ústupkem. Na ústupky ze strany svých partnerů pohlížejí jako na novou informaci, kterou je potřeba vyhodnotit.

• Neočekávejte od nich rychlé protinabídky.
• Lidé tohoto typu jsou od přírody skeptičtí.
• Na počátku jednání nepokládejte příliš mnoho otázek. Nebudou chtít odpovědět,
• Dokud nebudou chápat všechny důsledky.
• Na jednání s nimi je klíčové se dobře připravit.
• Používejte jasná data, která podpoří vaše stanovisko.
• Neimprovizujte. Chcete-li vyjádřit nesouhlas, vyjděte z porovnání dat, zaměřte se na fakta.
• V rané fázi upozorňujte na možné problémy

Omluvy pro ně nemají valnou hodnotu. Vnímají jednání a vztah s vámi jako osobou v podstatě jako dvě nezávislé věci.

Docela dobře reagují na taktiku pojmenování. Na kalibrované otázky neodpovídají příliš ochotně. Ani na uzavřené otázky, kde je jedinou možnou odpovědí „ano“. Někdy jim trvá odpověď i několik dní.

Asertivní typy věří, že čas jsou peníze. Každá zbytečně vynaložená minuta znamená ztrátu výdělku.

• Sami sebe hodnotí podle toho, kolik věcí dokážou za daný časový úsek stihnout. Není pro ně ani tak důležité, aby řešení bylo dokonalé, ale aby se věc uzavřela.
• Bývají energičtí, nade vše milují vítězství, a to i na úkor druhých.
• Jejich kolegové a partneři mají vždy jasno, na čem jsou, protože asertivní lidé jsou přímí a otevření.
• Mají agresivní styl komunikace a netrápí se, jaký to bude mít vliv na vaše budoucí vztahy.
• Jejich názor na obchodní vztahy se zakládají na respektu: nic víc a nic míň.

Asertivní typy především chtějí, aby jim druzí naslouchali.

A nejen to: ve skutečnosti vám nedokážou sami naslouchat, dokud se nepřesvědčí, že jim nasloucháte vy.

Zaměřují se na své vlastní cíle, nikoliv na lidi. Nežádají formou zdvořilé otázky, ale rovnou vám řeknou, co chtějí.

Jednáte-li s asertivními typy, nejlépe je zaměřit se na informace, které vám mohou poskytnout. Teprve až je přesvědčíte, že chápete jejich stanovisko, budou ochotni naslouchat vašemu.

Každá pauza v řeči je to pro asertivního člověka příležitostí dál mluvit. Velmi dobře u tohoto typu funguje zrcadlení. Stejně tak kalibrované otázky, pojmenování a shrnutí.

Nejdůležitější je získat od nich souhlasné vyjádření „Je to tak“. Může mít formu: „To přesně sedí,“ nebo „To jste vystihl přesně“.

Jsou přesvědčeni, že cokoliv jste jim dali, mají na to nárok.

Proto budou neteční k očekávání, že by měli také něco poskytnout.

Naopak budou stále čekat na příležitost, jak dostat víc. A pokud sami učiní nějaký druh ústupku, určitě budou netrpělivě čekat, že dostanou něco na oplátku.

Pro tento typ vyjednavačů je nejdůležitější doba strávená budováním vztahu. Domnívají se, že dokud při jednání volně plyne výměna informací, je to dobře využitý čas.

• Pokud se komunikuje, jsou spokojení.
• Cílem je mít co nejlepší vztahy s partnerem.
• Nejraději mají řešení, ze kterého vyjdou obě strany vítězně (takzvaný win-win přístup).

Chtějí zůstat přáteli, i když k dohodě nedojde. Snadno se s nimi hovoří, jsou mimořádně přátelští a mají příjemný hlas.

Podvolí se ústupku, aby druhého uchlácholili nebo si ho udobřili, a doufají, že druhá strana bude podobně velkorysá.

Je-li váš protějšek společenský, pohodový, optimistický, snadno lze odvést jeho pozornost a nedává si pozor na čas, zřejmě bude kooperativním typem.

Naslouchejte, rozvádějte jejich nápady, používejte kalibrované otázky zaměřené na realizaci. Tak je budete moci popostrčit žádoucím směrem a najdete způsob, jak proměnit jejich slova v akci. Jelikož mají sklon jako první nastartovat cyklus reciprocit, mohli slíbit něco, co ve skutečnosti nemůžou splnit.

K přípravě mají tendenci přistupovat laxně, neboť se mnohem víc zajímají o osobu naproti sobě. Velmi jim záleží na atmosféře vyjednávání a umějí nejen ovládat emoce, ale také je uspokojovat. Při jednání s tímto typem člověka není problém vyjádřit nesouhlas, protože se chce od vás dovědět vše, co souvisí s tématem jednání